Ještě si moc dobře vzpomínám na svoje první žehlení vlasů - bylo mi tehdy čtrnáct, chystali mě na focení a paní kadeřnici napadlo, že by nebylo od věci mít půlku fotek s mojí přirozenou divokou hřívou a zbytek rovný. Jasně, o existenci žehliček na vlasy jsem věděla, ale i když i mně samotné cukají koutky, když tuhle větu píšu - byla zkrátka jiná doba . Holky ze základky tehdy vypadaly opravdu jako holky ze základky :D, žehlička na vlasy pro mě byla něčím jako "věcí pro dospělé" .. a já měla najednou možnost vypadat jako nejrůznější herečky a zpěvačky, které jsem celé ty roky zasněně sledovala a záviděla jim vlasy rovné jako hřebíky. A kdybyste viděli, kolik dalo mamce námahy, aby mě přemluvila, že rovné-nerovné, i tyhle vlasy prostě umýt musím! :D Svoje vlnité vlasy mám ráda, nebo jsem se s nimi, za ty roky, jen naučila žít.. těžko říct :D.. Faktem ale je, že po letech žehlení se cítím nejpřirozeněji právě s vlasy vyžehlenými a nutno dodat, že i lidé, kteří mě znají